625. Mít to na háku
Letí takhle orel, pohoda, klídek. Najednou stáhne křídla a střihne to kolmo po hlavě dolů, letí, letí a patnáct centimetrů nad zemí ten střemhlavý let vybere.
Vidí to vrabčák a říká: „Orle, orle, to bylo super! Jak to děláš, nauč mě to!“
Orel povídá: „Prostě letíš, pak stáhneš křídla, valíš to kolmo dolů a těsně nad zemí to vybereš. Ale hlavně: musíš to mít tak trochu na háku!“
Tak letí spolu, najednou stáhnou křídla a valí to kolmo dolů k zemi a těsně nad zemí to vyberou…
Vidí to medvěd a říká: „Týýýjo, to je paráda! Jak to děláte? To chci taky umět. “
A vrabčák mu říká: „Prostě letíš, pak stáhneš křídla, valíš to kolmo dolů a těsně nad zemí to vybereš. Ale hlavně: musíš to mít tak trochu na háku!“
Tak medvěd vyleze na útes, rozeběhne se, skočí dolů a valí to kolmo dolů s orlem a vrabčákem.
A jak tak letí, říká vrabčák medvědovi: „Hele, medvěde, a máš ty vůbec nějaký křídla?“
Medvěd odpoví: „No to nemám.“
A vrabčák: „Ty vole, medvěde, tak ty to máš dobře na háku!“