533. Poslední noc

Byl jednou jeden kapitán, kterému se nachýlila doba aktivní služby a když měl po posledním letu, padl na něj pořádný splín. I daly letušky hlavy dohromady a přemýšlely, jak pana kapitána potěšit… a vymyslely, že ho potěší a rozveselí ta nejkrásnější z celé posádky. Po příjezdu do hotelu se ho tedy slečna se svůdným úsměvem otázala, jestli by nechtěl zakončit kariéru ještě jedním pořádným nočním letem. Kapitán neváhal a následoval letušku do jejího pokoje. Řádně si užili a když bylo po všem, pověděla mu slečna: „Tedy kapitáne, něco takového jsem ještě nezažila. Myslíte, že byste to zvládl ještě jednou?“ 
„S největší radostí, má milá. Jen mě teď nechte chvíli odpočinout a za čtvrt hodinky mě vzbuďte. Ale musíte celou dobu držet můj nástroj v obou dlaních, a pořádně! A celou dobu!“ 
Letuška jeho přání splní, za čtvrt hodiny ho vzbudí a následuje další vzrušující let. Poté se situace opět opakuje, letuška si přeje ještě jednu akci a pan kapitán ochotně souhlasí, s tím, že slečna opět musí patnáct minut držet a nepustit. Pak následuje poslední bouřlivé číslo.
Když je úplně po všem, letuška chvíli přemýšlí a pak se zdráhavě optá: „Pane kapitáne, proč jsem vás vždycky musela čtvrt hodiny držet? To takhle načerpáváte nějakou zvláštní energii?“
„Ale kdepak, drahoušku. Při poslední noci mi vaše kolegyně ukradla peněženku.“