176. Andělíčku, můj strážníčku

Parašutista má první samostatný seskok. Vyskočí z letadla, zatáhne za první šňůrku, nic se neděje. Chvíli podle pokynů počká a zatáhne za druhou. Zase nic. Uvědomí si, že je zle, ale najednou vedle sebe uslyší hlásek: "Neboj se, já jsem s tebou!" 

Podívá se a vedle něj třepe křidýlky blonďatý chlapeček. "Já jsem tvůj anděl strážný. Nic se ti nestane!" 

Chlapík se trošku uklidní, ale když jsou kilometr nad zemí, odváží se na anděla promluvit: "Tak už bys mohl něco udělat, ne?"

Andělíček s přehledem mávne rukou: "Co blbneš, času dost..." 

Půl kilometru k zemi a chlapík na andělíčka zavrčí: "Tak teď už je načase, ne?" 

"Času dost!" 

Sto metrů. "Tak kurva něco udělej!" zařve chlap na anděla, vlasy zježené hrůzou. 

"Času dost!" 

Padesát metrů. Chlapík v naprosté hysterii řve na andělíčka ty nejsprostší výrazy, ale on má pořád času dost. 

Posledních pět metrů. Chlapík už všecko vzdal, jenom z posledních sil ze sebe vypraví: "Ty hajzle, co ty jsi za anděla, vždyť mě necháš se zabít!" 

Andělíček se na něj s údivem podívá: "Co blbneš, pět metrů... to už snad skočíš sám, ne?"